Když jsem na letošním ročníku Basinfire Festu shlédl vystoupení skupiny HEJTMAN, byl jsem skutečně unešen koncertem, který zažijete snad jen párkrát v životě. Rozumíte, jen tak se zajdete mrknout na kapelu, o níž podvědomě víte maximálně to, že existuje, a pak s vytřeštěnýma ušima a očima zíráte, o co že jste to vlastně přicházeli. A skladbu po skladbě, bez jakékoliv výjimky, si následně užijete vystoupení, na které se nezapomíná, přičemž poslední konstatování rozhodně nemyslím jako frázi. Ne, na tenhle set HEJTMAN doopravdy jen tak nezapomenu. Další mé kroky byly tudíž naprosto logické: vedly rovnou k opakovanému poslechu stále ještě čerstvého alba kapely "Vítejte v pekle" a nezbytnému rozhovoru s frontmanem Ygraenem Orlokem.

Tak na začátek tradičně, představ nám všem, co je ještě neznáme, kapelu HEJTMAN…

Ahoj Louí, současná sestava je ve složení Önslaughter – kytara, Zero – basa, Plechy – bicí a já, Ygy – kytara, zpěv. Některý z nás můžeš anebo jsi mohl vidět v DEBUSTROL nebo ŠANOV.

A teď to zkus jako zkušený kreativec, který má za úkol zpropagovat HEJTMAN mezi co nejširší publikum…

Zkurvenej špinavej rock´n´roll jak svině s českejma textama, vycházející hlavně z vlivu MOTÖRHEAD, THE EXPLOITED a SLAYER.

Proč vlastně právě HEJTMAN? A taky by mě zajímalo, co symbolizuje vaše logo, resp. zejména ona jelení lebka a zkřížené kosti?

Inspirací byla dojebaná kérka našeho původního kytaristy Kmína. Šel do nějakýho špičkovýho tattoo studia, kde si poručil Drákulu alá Béla Lugosi. Bylo to tak realistický, že když to viděl náš pozdější bubeník Latris, tak mu povídá: „Sis nechal vykérovat Rátha jo?“ (smích). No a nikdo už tomu jinak neřekl, než Hejtman. Chtěli jsme to tedy mít původně jako HATEMAN, ale to se neshledalo s pochopením některejch promotérů. V tu dobu jsme taky dost chlastali Jégra a ten jelínek, co mají v logu, se nám dost líbil. Kámoš Šoun ty lahve dycky votáčel, aby ten kříž byl NORMÁLNĚ (smích)! Vlastní logo nám pak nakreslil Thomas z BAJONET.

Nedá se přehlédnout, že ve vašich řadách se nachází i kytarista DEBUSTROL Jakub Önslaughter, jak k tomu došlo? A jak moc vám to případně komplikuje nebo naopak usnadňuje kapelní život?

Je to tak. S Önslaughterem se známe už dlouho a byl vždy věrným fanouškem HEJTMAN. Když jsme pak po delší pauze dávali dohromady novou sestavu, byl jasnou volbou. Jinak koncerty teď řešíme i rok dopředu, tak se na datech vždycky nějak domluvíme. Každopádně nám DEBUSTROL hodně pomohl a vzal nás na turné. Dodnes vzpomínáme, jak na nás Papá Kolinss huláká: „Už to máte sklizený, kurva!?“ (smích). Bylo to fajn!  

Všiml jsem si, že mnozí zmiňují ČAD, když o vás mluví, proč to? MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER by asi byli samozřejmě pochopitelní, to, předpokládám, nepopřete ani vy sami, ale tohle… ?

Chápu to tak, že ČAD mají stejný oblíbence jako my, a je to v jejich muzice cejtit. My máme Čaďoury moc rádi, ale modly jsou samozřejmě  MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER jakbysmet.

Mimochodem, kolikrát v životě jsi viděl živě MOTÖRHEAD, MASTER´S HAMMER a právě ČAD?

MOTÖRHEAD jsem viděl třikrát včetně posledního koncertu v plzeňským Depu. MASTER´S HAMMER jsem viděl jednou, a to až po jejich reunionu v roce 2017, kde měli nějakej jakoby předkoncert před oficiálním návratem na Brutal Assault. Některý pamětníci píčovali, že to už není ono a podobně, ale, vole, nejde hrát v šedesáti jako ve dvaceti, to dá rozum. Pro mě to bylo magický a hulákal jsem „Leviathan otvírá svojí tlamu“, až mě musel někdo okřiknout, že mu kurvím koncert (smích). S ČAD jsme hráli několikrát a vzpomínám si, že jsou to vopravdický kulturní nenasytové. Jednou měli hrát po nás, ale šli se projít po památkách a nestihli to (smích). Když se konečně vrátili, usmívali se jak andílci, a každej z nich držel v ruce zmrzlinu a nějaký brožury z kostelů.

Vy sami si přidáváte podtitulek „dirty rock´n´roll“ nebo „death rock´n´roll“ – je podle tebe něco takového vůbec nutné? Neměla by za kapelu mluvit jen její hudba samotná? Obzvlášť když by si třeba někdo přečetl, že jde o „rock´n´roll“ a pak si pustil třeba skladbu „Alkoholik“, co by asi tak říkal?

Nutný to určitě není, ale naznačíš tím, jak to myslíš. Řekněme, že například fanoušek KRYŠTOF z toho možná pochopí, že pro něj HEJTMAN úplně není to pravý vořechový. V rámci žánru tím pak vyjadřujeme úctu k našim vzorům a jsem přesvědčenej, že jak jde v tvrdý hudbě o rock´n´roll, každej si vybaví Lemmyho.

Rock´n´rollový způsob života je vám vůbec vlastní? Ve spojení s právě zmíněnou skladbou mě napadá, jestli taky razíte a praktikujete životní styl „sex, alkohol, rock´n´roll“?

Určitě ano, někteří míň, někteří víc. Myslím, že to souvisí s každou muzikou. Nejvíc to teď pozoruju v thrash metalu, takovej Zdéňa z LAID TO WASTE je totální šukací mašina a vychlastá u toho hektolitry piva.

Před nedávnem vám vyšlo nové album „Vítejte v pekle“, jaké s tím máš teď, pár měsíců poté, spojené asociace?

Akorát jsme odevzdali data a master na vinyl do Loděnic, takže momentálně vydání LP. Celkově z toho mám pořád radost, že se to lidem líbí, a na koncertech s náma čím dál tím víc zpívaj´.

Je něco, co byste jeho prostřednictvím posluchačům rádi sdělili ze všeho nejvíc?

„Vítejte v Pekle“ není koncepční album, takže to nelze sdělit obecně. V každý skladbě je sdělení ke konkrétnímu tématu, a to i když hulákám „všechny nasrat“. Společnou mají skladby hlavně nadsázku v textech.

Jak u vás vypadá skladatelský proces, máte nějaká svá specifika nebo rituály, za nichž vaše hudba vzniká? Je pro to důležité prostředí nebo naopak na něm nesejde vůbec?

Nic zvláštního, mít po ruce kytaru a zahrát si to. Pokud to vydrží v hlavě do dalšího dne, má to pro nás smysl. Jednou mi vyprávěl Vláďa z MANIAC BUTCHER, že museli nahrávat ve warpaintech o půlnoci a musela ta místnost bejt „vykouřená“. Strašně se tomu zpětně smál. (smích)

Čím to, že „Vítejte v pekle“ vychází až třináct let po vašem druhém studiovém albu „Devil´s Music“? A jak se stalo, že jste v textech přešli do češtiny?

Po „Devil´s Music“ jsme ten rock´n´roll, chlast atd. prožívali trochu intenzivnějc a vedlo to k rozpadu. K nahrávání nový desky jsme se tak dostali až v nový sestavě, ve který hrajeme od roku 2022. Co se týče textů, je to tak, že mi prostě došla angličtina (smích). V češtině se cejtím líp, i když teda nejsem úplnej Jirásek.

Jak velkou roli vlastně přičítáte textům? Snažíte se jejich prostřednictvím něco vyjadřovat nebo jsou pro vás prostě jen přidaným výrazovým prostředkem zpěvu jako takového?  

Přičítáme jim velkou roli, je pro nás důležitý, co hulákáme. I když je to hrubou formou a sprostě, pořád je tam sdělení, ve kterým se buď najdeš, nebo nechceš najít. Věřím, že upřímnost textů fanoušek prostě pozná.

Krom témat, ve kterých zřejmě nejste ojedinělí, mě zaujala „Píseň černých vran“ a její slyšitelné věnování filmovému Predátorovi… odkud se vzalo?

Text o filmu není, Predátor je tam jako přirovnání k neurvalosti a síle církve. Zvuk Predátora v refrénu je ta zmiňovaná nadsázka. Tahle forma vážnosti, vulgárnosti a legrace nás baví a bereme ji jako nejstravitelnější.

A slyším dobře, že tam zpíváš melodicky? Přibude takových okamžiků do budoucna víc?

Ano, je to tam. Tyhle melodický vedlejší linky do refrénů občas používáme, má to pak takovej naléhavější vajb, no (smích).

Zjevně se ale v textech dokážete věnovat také závažným tématům, viz např. „Exorcist“ a zneužívání nezletilých duchovními. Jak moc důležité podle tebe je, aby se o podobných věcech tímto způsobem mluvilo nahlas?

V souvislosti s církví hodně. Ať si každej věří, čemu chce, ale jak je to podmíněný žvástama o zázracích a mravokárcovství, je to na hovno. V případě Crimen Sollicitationis je to brutální paradox. Plácáš kázání o hříchu a pak si jdeš do zákristie zaprcat s dvanáctiletým ministrantem. Prima parta, ty černoprdelníci.

A co už zmíněný „Alkoholik“, co tady stálo za vznikem textu?  

Všechny možný příhody, co se ti můžou stát, když se nachlastáš jak žok (smích). Myslím, že se v tom každej najde. Text měl původně ještě asi tři sloky, páč mě pořád napadaly další a další šílenosti, co jsem zažil, nebo lidi z mýho okolí. Jedna dokonce zněla: „V louži se v noci vyráchat, močí a výkaly zapáchat“, ale to už mi přišlo moc (smích).

Jak to máte aktuálně s koncertováním, zjevně jste v souvislosti s jarní nehodou frontmana KRUCIPÜSK, s nimiž jste částečně jeli, částečně měli jet turné, museli změnit plány…

Jezdíme pořád, teď v létě hlavně fesťáky. S KRUCIPÜSK jsme odjeli celý turné až na posledních pět koncertů, právě kvůli nehodě Tomáše Hajíčka. Jednalo se v podstatě o dva víkendy, takže to na naše plány vliv nemělo. Každopádně nejdůležitější je, aby byl Tomáš brzo úplně zdravej a mohl zase hrát, páč jim to šlape neuvěřitelně a jsou to strašně fajn lidi.

A co si jinak plánujete do budoucna a na co se můžou vaši fanouškové těšit?

Jak jsem už zmínil, tak je to vydání „Vítejte v pekle“ na vinylu, kterej vyjde v září u Cecek Records. Dál máme připravený dva singly a do konce roku bude i klip na „Píseň černých vran“. Mezi tím samozřejmě živý hraní, který milujeme, takže se přijďte mrknout a zatrsat si na rock´n´roll. Všechny akce najdete na www.hejtmanband.com.